Pro sedmičlenný tým to znamenalo ujít, resp. ujet trasu dlouhou zhruba 4,5 kilometru z Petřína na Vyšehrad. Cestou byla připravena čtyři stanoviště, na kterých závodníci dostávali úkoly a k nim i vybraný hendikep. Kromě slalomu na invalidním vozíku, bylo možné vyzkoušet odezírání ze rtů, poznávání obrázků se zhoršeným viděním a řadu dalších “disciplín”, které jsou ale pro lidi s postižením každodenním chlebem. Celá trasa se absolvovala s invalidním vozíkem, ve kterém se postupně všichni členové týmu prostřídali na pozici asistenta i vozíčkáře.
Všichni účastníci se shodli na tom, že první posezení v křesle vozíku nebyl vůbec příjemný zážitek. A hlavně – vložení důvěry do jiné, mnohdy cizí osoby, je obzvláště nepříjemné. A i když si všichni nakonec užili neskutečně pohodové a zábavné odpoledne a velkou zábavu při kličkování mezi davy slunících se lidí na náplavce, pohled na určité věci se účastníkům závodu zásadně změnil. V tomto ohledu to byl pro všechny velmi pozitivní zážitek a velmi ho doporučujeme někdy vyzkoušet i Vám.